Sport mě provázel celý život, ať už konkrétně pojmenovaný, nebo jen lítání venku a lezení kde se dá. Zhruba v půlce 5. třídy jsme se s kamarádem rozhodli zkoušet Jackass, no a po chvíli jsme přišli s tím že když nebudem padat ale dopadat, tak to míň bolí. A od toho jsme se dostali k parkouru. Což byl minimálně v mém životě asi 2 největší zlom vůbec.
Od té doby jsem parkour dělal, nebo spíše žil, po dobu celé základní i střední školy. Dostal jsem se na úroveň kdy jsem po střední škole (se zaměřením na logistiku) šel dělat trenéra, od 19 do 22 let jsem se živil jen tím co jsem miloval. A tam přišel ten největší životní zlom.
Před 6 lety (v roce 2019), jsem si rozdrtil patu a dostal tam pár frajerskejch želízek. V nemocnici jsem neměl moc co dělat, a na YT na mě od někud vyskočilo video Petera McKinnona. A jelikož jsem dostal celkem slušnou pojistku (budiž jí země lehká) pořídil jsem si foťák, a to Canon 7D a tam někde to začalo. Od té doby jsem toho nafotil docela dost pořídil pár nových foťáků, a furt mě baví se učit a vztekat se u toho. Vymýšlet nesmysli jen proto, abych udělal TU jednu fotku!